Holešovská výzva - jedno podezřelé hnutí

V posledních dnech slyšíme stále více o tzv. holešovské výzvě. Je to hnutí nespokojených občanů, kteří se vzpírají současné politice a kteří se kvůli její nebetyčné prohnilosti a zkorumpovanosti odhodlali vyjít do ulic? Je to zárodek revolučního pnutí ve společnosti, které už došla trpělivost s neustálým zvyšováním životních nákladů za situace stále stejně drzého rozkrádání veřejného majetku našimi politiky? Na první pohled se to tak zdá, ale směs radikálních, nedomyšlených a značně nahodilých cílů této iniciativy, do jejíhož čela se derou trochu zvláštní jedinci, mě trochu zneklidňuje.

Nejprve jsou tu ty až příliš obecné cíle, u nichž však chybí nějaký konkrétnější výklad o tom, jak jich dosáhnout. Aby lidé v této zemi slušně žili, trestala se lichva a krádeže, aby se národ sjednotil k posílení své sebedůvěry a schopností a aby se konzumovaly kvalitní domácí potraviny a obnovila se výroba v tradičních odvětvích průmyslu, to zní všechno hezky, ale také to trochu zní jako ze špatně napsané pohádky. I v té pohádce musí totiž hlavní hrdina nakonec vědět, kudy se na své cestě za štěstím vydá. Jak by ale představitelé této iniciativy chtěli oživovat kdysi prosperující, ale dnes mnohdy beznadějně zkrachovalé české podniky, jak by sjednotili národ a pěstovali jeho schopnosti atd., to si vážně moc nedovedu představit.

Program iniciativy se prý bude ještě precizovat časem, ale stavět jej na tak chatrných základech, bude dost obtížné. Teď budu jen spekulovat, ale celý ten humbuk, který tato iniciativa ztropila v posledních dnech v různých koutech republiky, by mohl posloužit někomu třetímu v pozadí. Hesla této výzvy v současnosti naleznou mnoho vděčných posluchačů, kteří neřeší reálnost či nereálnost důsledného naplnění oněch hesel. Stačí přidat pár dalších lákavých nápadů jako zrušení církevních restitucí, odvolání vlády i prezidenta a zastavení všech bolestivých reforem a máme tu plno lidí, kteří takové věci vyjádří s chutí podporu.

Já rozhořčení společnosti z neschopnosti a zkorumpovanosti většiny českých politiků chápu. Ale kývnout bez váhání na tento zmatený a pro mě stále pořád dosti záhadný mix "očistných" opatření prosazovaných holešovskou výzvou mě hned tak nenapadne. Měli bychom tuto iniciativu pozorně sledovat a vyčkat, kdo se s blížícími se volbami bude objevovat u řečnického pultu. Aby tam totiž jednou nenastoupil k rozhořčenému lidu lidově hovořící Andrej Babiš nebo nějaký jemu podobný dáreček, který se sveze na vlně nespokojenosti se současnou vládou, a za ty prapodivné požadavky se postaví a bude sbírat politické body. Rozhodně to ale nebude pro dobro těch nespokojenců, kteří se nechali nalákat na slepenec většinou zcela utopických slibů, to si buďme jistí.

Ještě jedna věc mě na této iniciativě notně irituje a to její včerejší útok na Českou televizi. To mi skutečně přišlo už za hranou jakékoliv slušné demonstrace občanské nespokojenosti. Zpravodajství ČT je dle mého názoru při všech jiných současných chybách ČT na vysoké úrovni. Působí zde kritičtí a profesionální žurnalisté, kteří nejsou žádnou hlásnou troubou zkorumpovaných politiků. Kdokoliv se pokouší tvrdit pravý opak a snaží se přetavit lidskou nespokojenost s politickými elitami v útok na nezávislé médium, které hájí často právě zájmy nás - občanů, ten ztrácí i poslední špetku důvěry, kterou by v něj jinak mohl slušný člověk vkládat.

Mou důvěru  holešovská výzva nezískala a pravděpodobně ani nezíská. Něco mi na ní zapáchá a nesedí. Není to podle mě poctivě míněná iniciativa typu ProAlt, která jasně formuluje své cíle a slušně za ně bojuje. Bude za tím něco jiného. Otázkou však zůstává co...